Když se duše ozývá tělem:    Zkušenosti z biodynamické praxe

Ve své praxi tělové terapeutky – a především skrze kraniosakrální biodynamiku – se setkávám s lidmi, kteří kromě tělesných obtíží přicházejí i s různými formami duševního trápení. Pracuji jak na Klinice celostní gynekologie NAU v Ostravě, tak ve své soukromé praxi, kde se věnuji individuální práci s tělem a duší. Každé setkání je pro mě jedinečné a vyžaduje hlubokou přítomnost, otevřenost a respekt k procesu, který se právě odehrává.

Duševní nesnáze nejsou oddělená od těla. Velmi často přicházejí klienti s úzkostmi, depresivními stavy, poruchami příjmu potravy, se zkušeností s užíváním návykových látek nebo se silným vnitřním napětím, které nemá "jasný důvod". Někteří lidé mají psychiatrickou diagnózu, jiní se s obtížemi pohybují na hranici běžného fungování, ale nenachází pro svůj stav slova. A pak jsou tu lidé, kteří nevědí, co přesně se s nimi děje – cítí v těle neklid, bolest, disociaci, únavu nebo napětí – a cítí, že potřebují být vnímáni jinak než jen skrze slova.

Tělová terapie, a obzvlášť kraniosakrální biodynamika, nabízí prostor, kde se lze setkat s hlubšími vrstvami prožívání – bez nátlaku, beze spěchu, v tichu a bezpečí. Práce s tělem umožňuje obejít obranné vrstvy mysli a dotknout se i velmi jemných, často dávno zapomenutých nebo vytěsněných témat. V tomto prostoru se někdy objevují i vzpomínky na trauma, pocity studu, smutku, úzkosti nebo zmatení. Tělo si pamatuje, i když hlava už dávno zapomněla.

Těžkosti, výzvy a otázky

Každý terapeutický vztah přináší své výzvy. U lidí s duševními nesnázemi je často obtížné udržet jemnou rovnováhu mezi podporou a stabilizací na jedné straně, a přílišným otevíráním témat, která tělo ani psychika ještě nejsou schopny unést, na straně druhé. Je velmi snadné přehnat se snahou "pomoci", a právě tam je klíčová schopnost ladit se, zpomalit a být spíš přítomná než aktivní.

Profesní biodynamický výcvik, kterým jsem prošla, je trauma informovaný a při práci s traumatem v těle vychází především z práce Petera Levina. Důležitým nástrojem při práci s traumatem je pendlování, což je zjednodušeně řečeno neustále přecházení při vynořování traumatu z místa zdrojů do traumatického vortexu a zase zpět. Touto technikou se docílí bezpečného, postupného, pomalého tempa integrace traumatu či úzkosti a nevzniká zahlcení či retraumatizace. Aby byl terapeut schopen docílit správného pendlování a postupného odkrývání uložených témat v bezpečném prostředí, musí být velmi všímavý, pozorný, otevřený, uzemněný a zazdrojovaný. Proto je potřeba, ať biodynamický terapeut pracuje se svými zdroji a také opečovává své vnitřní krajiny i po absolvování profesního výcviku, aby nedošlo k přenosu/protipřenosu. Snažím se proto nezapomínat na své zdroje, jak vnější, tak vnitřní.

Zvláštní kapitolou je práce s klienty, kteří se nacházejí v disociaci – tedy ve stavu, kdy vědomí není plně přítomné v těle. Jejich těla často působí odpojeně, chladně, jakoby "mimo". Taková práce vyžaduje extrémní jemnost a bdělost. A někdy i rozhodnutí nezasahovat a jen držet prostor. Jindy zase přichází otázky typu: Je toto ještě v mých kompetencích? Nepotřebuje tento člověk víc, než co mu mohu nabídnout? A pak se dostávám k další výzvě – rozpoznat, kdy už nestačí moje terapeutická podpora a kdy je třeba klienta citlivě nasměrovat k jinému odborníkovi – psychoterapeutovi, psychiatrovi, krizové službě. A i proto jsem se vydala cestou studia Aplikované psychoterapie a psychoter. výcviku, protože jsem cítila, že mi toto vzdělání ve své praxi s lidmi schází a že bych si jej chtěla doplnit. Zároveň na klinice celostní gynekologie pracuje v týmu 12 odborníků, kde krom lékaře, zdravotních sester máme také fyzioterapeuty, psycholožku, psychoterapeutku, health koučku, krizovou interventku. A velmi si cením a vážím této skvělé mezioborové spolupráce, kde když vnímám, že mé kompetence v rámci mé profese nestačí, můžu klientce doporučit péči jednoho z mých kolegů. Naše klientky tak mají celostní péči a holostický přístup.

Co mi pomáhá

To, co mě drží v práci, jsou tři hlavní pilíře: opora v biodynamice, kontinuální vzdělávání a vlastní sebereflexe.

Kraniosakrální biodynamika mě znovu a znovu učí důvěřovat vnitřnímu zdraví, které je přítomné i uprostřed bolesti nebo temnoty. V biodynamickém poli není člověk "porouchaný", není třeba ho "spravovat" – spíš být svědkem jeho vlastního vnitřního pohybu ke stabilitě a celistvosti. Tato důvěra je pro mě léčivá i jako pro terapeuta.

Dále se opírám o vzdělávání – jak v oblasti somatické práce, tak i v oblasti duševního zdraví. Učím se o traumatu, o fungování nervového systému, o přenosu a protipřenosu, o krizových intervencích. Neustále se dovzdělávám v oboru biodynamiky, anatomie, psychologie, psychoterapie. Čtu, konzultuji, ptám se. Pomáhá mi to udržet si pokoru i jistotu zároveň.

Třetím pilířem je supervize a kolegiální sdílení. Mít možnost sdílet své pocity, pochybnosti, reakce a emoce s někým, kdo rozumí terapeutické práci, je pro mě neocenitelné. Pomáhá mi to být víc sama sebou, nehrát roli "někoho, kdo ví", a zároveň zůstávat v kontaktu se zodpovědností, kterou mám vůči klientům i sobě.

Velkou pomocí je pro mě také technika motivačních rozhovorů. Díky ní mohu s klientem vést rozhovor, který je respektující, podporuje jeho autonomii a dává mu prostor zformulovat, co skutečně potřebuje. Někdy totiž největší pomoc spočívá právě v tom, že klient ucítí, že ho někdo slyší, že jeho zkušenost má váhu – i když je těžká, zmatená, nevyslovitelná.